Víno pro radost

Po návštěvě Mosely jsem nabyl dojmu, že Ryzlink rýnský (Riesling) snad prší i z nebes. Je totiž doslova jakousi manou moseldských vinařů, kteří mají Ryling rýnský zastoupený ve vinohradech alespoň z 60 % (osobně si myslím, že v míře ještě podstatně vyšší). Doplňkem je pak sem tam některáz Burgund, sem tam v omezené míře modré odrůdy (zejména Dornfelder a Pinot Noir). Dlužno říci, že na Mosele červená vína stále neumějí a že je lépe vzít je jen jako jakousi raritku. Červená moselská vína jsou často plochá, bez výrazu a svěžesti kyselinek. Takže raději zpět k ryzlinkům.

Na Mosele, podobně jako například v Alsasku, mají ryzlinky výraz plného a mohutného vína, zpravidla s vyšším obsahem zbytkového cukru. Aby bylo dosaženo tohoto charakteru, velmi často se setkáte s víny, která mají na naše poměry velmi málo alkoholu: běžné jsou hodnoty okolo 8 %. Na druhou stranu, moselští vinaři ryzlinky skutečně umí. Pokud navštívíte muzeum Moselských vín v Kuesu anebo téměř jakéhokoliv vinaře, předvede vám Riesling v různých variantách od suchých kabinetních vín až po vína ledová. 

 

 

Když už jsem nakousl muzeum Moselských vín v Kuesu: za 15 EUR dostanete u vstupu degustační sklenku a s ní se můžete ponořit do tajů místních vín. Sklepení, v němž se muzeum (respektive vinotéka muzea, abych byl přesnější) nachází, je poměrně rozsáhlé, nicméně je zároveň vidět, že už má ledacos za sebou. Ve většině sálů naleznete moselské rýňáky. Jsou řazeny podle obsahu zbytkového cukru a vřele doporučuji začít u suchých vín. Návrat k nim od vín sladších je vzhledem k zanešení chuťových pohárků cukrem téměř nemožný. Vzorků je zde vystaveno na 150, prezentaci doplňují informace o vinařstvích a pár zásadních dat k vlastním vzorkům. Moselské muzeum je zcela zjevnou předlohou našeho Salonu vín ve Valticích. To znamená, že není dost dobře možné ubránit se srovnávání. Jak obě vinotéky dopadají? Z mého pohledu srovnání jednoznačně vyznívá ve prospěch moravského Salonu. Jedním z důvodů je fakt, že vzhledem k přeci jen zásadně širšímu spektru moravských a českých odrůd prostě působí přehled našich 100 nejlepších vín roku přeci jen řádově pestřeji. Za to ovšem moselské muzeum nemůže. Druhá věc je, že prostory zámku Valtice jsou daleko mohutnější, autentičtější a tedy působivější. Třetím faktem je, že moselská prezentace má opravdu už pár let fungování za sebou – působí lehce omšele (což je překvapivé, protože materiály se každý rok obměňují). 

 

 

Pokud se náhodou rozhodnete dát 5 euro za návštěvu vlastního „interaktivního“ muzea, raději na to rovnou zapomeňete. Věřte mi, že to nestojí za to. 

 

Co se týče vinohradnictví, vinice nad Moselou jsou nádhernou krajinnou kulisou. Navštívili jsme i Calmont, nejprudší vinici v Evropě u městečka Bremm. Kromě skutečně nádherného pohledu na meandrující Moselu nabízí i možnost škrábat se do svahu po něčem, co je jakousi light verzí ferrat známých z Rakouska nebo Itálie. Až si říkáte, jak je vůbec možné se sem vydrápat. Natož obhospodařovat vinici. Druhou věcí je, že místní vinohradníci jsou za svou práci štědře dotováni státem. Zajímavé je, že od řeky vzhůru se táhnou drobné kolejnice, jakési lanovky, kterými si vinaři přeci jen práci poněkud ulehčí.

 

 

 

Z místních vinařů zmíním dva:

Tím prvním je rodinné vinařství  Jürgen Hammes – Arnoldi z obce Mülheim. Menší vinařství (vyrábí okolo 30 000 lahví ročně) vlastní příjemní manželé Hammesovi. Ochutnali jsme asi 14 vzorků, přičemž se pan Hammes pochlubil Rieslingem z roku 1993, který byl přes své stáří ve vynikající formě. Řekl bych, že šlo o celkem průměrné vinařství, nicméně dojem byl vynikající.

Druhým je vinařství Rebenhof v Ürzigu. Byť překvapivě nejde o zásadně větší vinařství, čerstvě otevřený provoz dává tušit, že tahle investice byla pořádná. Podobu vinařství bych asi přirovnal k Novému vinařství v Drnholci nebo například k Sonberku. Víny nás prováděl sám majitel Johannes Schmitz a i tady musím konstatovat jediný závěr – skvělá vína. Osobně jsem si zamiloval Ryzlink rýnský 2008 ze sklizně z 60 let staré vinice.

 

Na co určitě při návštěvě Mosely nezapomenout?

Doporučuji cestovat po menších vesničkách a navštěvovat menší vinaře. Sami od sebe vás zpravidla k návštěvě nepozvou – je třeba se zeptat.

Určitě je dobré neminout plavbu lodí po Mosele. A nenechte si ujít některý z mnoha hradů, které se tyčí na kopcích nad řekou.

Vemte si dobré boty. Ve strmých vinicích plných poměrně ostré břidlice v sandálkách moc štěstí nenaděláte.