Víno pro radost

Po pár týdnech jsem vyrazil opět mimo Prahu a opět – světe, div se – do Brna. A protože mi společně s kolegou zbyl volný večer, rozhodli jsme se vyzkoušet jednu z vyhlášených brněnských restaurací – restauraci Brabander na Joštově ulici. A vzhledem k tomu, že na Brabander člověk slyší v Brně jen samou chválu, byla naše očekávání dvojnásobná.

Po vstupu do resaturace nás přivítalo sice příjemné, nicméně nikoliv na první pohled dechberoucí prostředí podzemí domu v centru města. Po pravdě řečeno, někdy je to lépe. Snaha zaujmout za každou cenu vším, na čem ulpí návštěvníkova pozornost, se často může přetransformovat do všemi vjemy přeplácaného prostoru, který unaví natolik, že se dostaví dojem ukřičené nudy... Ne, tímto neduhem Brabander určitě netrpí. Podle mého názoru je interiér restaurace řešen vkusně a přitom účelně. Konec konců, přišli jsme kvůli zážitkům kulinářským. 

Dovolím si v této chvíli pochválit personál. Říká se, že by si host v dobrých restauracích neměl číšníka všimnout dříve, než jej potřebuje. A pokud už jej potřebuje, měl by to dobrý personál vycítit a objevit se v pravou chvíli. Dojem téhle civilní a nevtíravé pozornosti na mne poprvé dýchnul v okamžiku, kdy jsme si odkládali kabáty. A od té doby mne neopustil. Z mého pohledu je obsluha restaurace Brabander pokud ne zcela dokonalá, pak určitě hodně daleko na cestě k dokonalosti.

Přestože jsme neměli rezervaci, číšník briskně objevil volný stůl pro dva. Příjemně řešené prostředí se projevilo v tom, že  ačkoli blízko nás seděla poměrně početná společnost (sraz střední školy?), téměř jsme o ní nevěděli.

Nabídka á la carte není sice v Brabanderu až tak dramaticky široká, nicméně je rozhodně zajímavá a určitě v ní, než si vyberete, budete chvíli listovat. Učinit definitivní rozhodnutí byla alespoň pro mne téměř Sofiina volba. Nakonec jsem vybral jako předkrm jehněčí carpaccio s důvěrně známým tete de moine a po něm jehněčí kolínko na houbách s olivami. Musím říci, že v obou případech šlo o lahodné pokrmy, i když  poměrně aromatický sýr tete de moine přeci jen malinko přebíjel chuť jemného carpaccia. Kolegu oslovilo konfitované husí stehno, které vypadalo, vonělo a prý i chutnalo jednoduše lahodně.

Lehce nestandardně - byť žijeme v časech experimentů - jsme na začátek ke carpacciu zvolili bílé víno – Ryzlink vlašský, pozdní sběr z vinařství Sonberg, ročníku 2007. Víno bylo vynikající, s téměř dokonalou lehce minerální chutí. Později jsme se vydali na cestu mezi červenými víny - nejprve jsme vybrali – pro mne překvapení večera – Cabernet Sauvignon z vinařství Horák. Vynikající, skvělé a nádherné víno. Až jsem uvažoval, zda barriková chuť v závěru není tomu nádhernému přirozenému tónu vína poněkud na škodu. Nakonec jsme vyzkoušeli Svatovavřinecké, pozdní sběr 2003 z vinařství Musil z Dolních Kounic – víno, které sice neurazilo, ale které snad ani nemělo po Horákovu Cabernetu Sauvignon čím překvapit.

Jaký byl celkový dojem? Veskrze pozitivní. Výborná obsluha. Skvělé menu, které nejen nádherně vypadá, ale také báječně chutná. Vynikající vína a ceny, které ve srovnání s pražskými restauracemi jsou zhruba na dvou třetinách. Smutně musím konstatovat, že naopak v kvalitě služeb jsou mnohé pražské restaurace na dvou třetinách úrovně Brabanderu! Jen ten vinný lístek… Nebyl aktuální. Kam přijdu, zrovna připravují nový… 

zákazník: nepřihlášený

AKTUÁLNÍ BULLETIN

VŮNĚ VÍNA SPECIÁL