Víno pro radost

Je to už poměrně dávno, kdy jsem Alsasko navštívil poprvé. Bylo to v době, kdy jsem o místních kvalitních vínech nevěděl téměř nic a navíc po celou dobu, kdy jsem v okolí Colmaru pobýval, propršelo. Po téměř deseti letech jsem se tedy vydal do podhůří Vogéz znovu.

Alsasko je vinařskou oblastí par excellence, byť zdaleka ne tak populární jako je Bordeaux nebo Burgundsko. Pro Čecha má však jedno kouzlo navíc. Alsaská vína jsou v principu velmi podobná těm našim, a tak člověk může poměrně pohodlně srovnávat. V Alsasku se pěstují především následující odrůdy: Pinot blanc (Rulandské bílé), Pinot gris (Rulandské šedé), Sauvignon, Tramín červený, Ryzlink rýnský a Muškát z bílých vín, v červených Pinot noir (Rulandské modré). Poměrně nedávno začali místní vinaři z Pinot noir vyrábět růžová vína.

Alsasko je vinařským regionem poměrně sevřeným. Celá cesta vína vede po úpatí Vogéz a dlouhá je jen nějakých 60 km. Pokud ji budete chtít projet, budou vám v pohodě stačit dva dny. Pokud budete ovšem chtít místní vína ochutnat, rezervujte si dní o něco více. Vinařství v místních nádherných vsích a městečcích najdete nepočítaně. Vinařství je navíc většinou součástí vinařova domu, takže zpravidla není problém zazvonit a ochutnat vína jaksi bez přípravy. Měli jsme sice několik vinařství domluvených už z domova, ale nebylo to vůbec nutné.

První z vinařských obcí, kterou jsme navštívili, byl Soultzmatt. Přestože jsme měli návštěvu vinařství domluvenou předem, Seppi Landmann kamsi zmizel, takže nás jeho víny prováděla jeho mladá dcera. Své kouzlo to mělo, přirozeně, také, ale vína Seppi Landmanna mne, po pravdě řečeno, příliš nezaujala. Byla to prostě taková degustace na rozjezd. Následoval krátký výlet do vinic – v Alsasku si uvědomíte, jak moc má pěstování révy vinné krajinotvornou funkci. Pohled do údolí Soultzmattu vám možná tak trochu připomene krajinu Polabí u Malých Žernosek. Jen těch vinic je tu podstatně více.

Pro vinice je tu většinou využito téměř jakékoliv místo. Nevadí ani poměrně brutální svahy, v nichž šplhá vinařská mechanizace za použití pásových traktůrků. V jednom z nich jsme objevili (respektive nás objevil) zaměstnanec vinařství René Muré, který trval na tom, že se u nich musíme zastavit. Náš časový plán dostal první z ran. Za půl hodiny jsme už seděli v degustační místnosti v Rouffachu a ochutnávali vína vinařství s tradicí od první půlky 17. století. A konečně jsme pochopili, o čem alsaská vína jsou. U Murého jsem se doslova zamiloval do vynikajícího Gewurztrammineru, ale ještě úžasnější byl místní Ryzlink rýnský 2005. Typově naprosto přesné víno s úžasnou jemně naftovou (skutečně!) vůní. No, nakupovali jsme a litovali, že jedeme jediným vozem.

Následovala návštěva vinařství Raymond Renck. Majitelka vinařství, už starší dáma, s námi strávila dvě hodiny a skvělé bylo jak popovídání s ní, tak její vína. Tentokrát jsem ujel na jejím Gewurtztrammineru. Víno skutečně úžasné, z vinice z polohy Grand Cru (nejlepší polohy francouzských vinic; v Alsasku jich je 51), voňavé, plné, sladší, ale nádherně hladké a vyrovnané. Podle mne jednoznačný skvost. Prohlédli jsme si i sklepy vinařství – od těch, které znám z Moravy se skutečně příliš neliší.

Večeře v Colmaru. Colmar je nádherné městečko, kterému se podle jeho kanálů přezdívá Malé Benátky. V Colmaru mi však došla jedna věc – na místní region dopadla současná hospodářská krize nebývalou silou. Tam, kde jsme před deseti letech nebyli s to nalézt volné ubytování, byly hotely poloprázdné (a to je eufemismus) a restaurace až na světlé výjimky zavřené. Pokud se i k nám krize teprve blíží, máme se na co těšit. Nicméně pro tento večer jsme si užili francouzské (i když možná lépe říci německé) pohostinnosti. S chutí jsme si pro změnu dali pivo a šneky, na které jsem se opravdu těšil. V hotelu jsme pak ještě popili něco ze zásob a unaveni šli spát.

následující kapitola

zákazník: nepřihlášený

AKTUÁLNÍ BULLETIN

VŮNĚ VÍNA SPECIÁL