Druhý den naší cesty za alsaskými víny jsme zahájili v Kaysersbergu, malém městečku obklopeném kopci a hrady (jak jinak, všechny vesničky v Alsasku jsou obklopené kopci a hrady). Kaysersberg je ale místo rozhodně hodné doporučení – krásné historické centrum, které protíná říčka Weissbach, muzeum místního rodáka Alberta Schweitzera. A hlavně několik vinařství.
My jsme ochutnali vína Jeana Dietricha. Opět šlo o klasický průřez místní produkcí, tj. probojovali jsme se cremanty a odrůdami Pinot blanc, Muškát, Pinot gris, Sauvignon, Pinot noir, Tramín a Ryzlink rýnský. Poprvé jsme zde vyzkoušeli rosé vyrobené z místního Pinot noir. Zajímavé, nicméně podobných vín nalezneme v České republice celou řadu. Osobně musím říci, že mne Dietrichova vína nijak zvlášť nezaujala. Bylo sice příjemné vyzkoušet celou škálu včetně Grand Cru, ale ve srovnání s dalšími alsaskými vinaři šlo spíše o průměrnou produkci. Mí spolucestovatelé ale i tak nakupovali jako diví. Našemu Volvu se začínal kufr povážlivě blížit k zemi.
Prošli jsme se po Kaysersbergu, vyšplhali na místní hrad (Chateau de Kaysersberg) a v místní restauraci zašli na oběd. U tohoto okamžiku se musím na chvilku zastavit. Při mé poslední návštěvě Alsaska se v místních restauracích nedalo objednat téměř nic kromě klasické alsaské kuchyně. Dnes je situace přesně opačná. Zajímavý vývoj.
Co si budeme povídat, alsaská kuchyně má daleko blíže k německé než k francouzské. Za zcela klasický pokrm se zde považuje choucrote [šúkrut]. Upřímně řečeno, nechápu výhrady světových kuchařů vůči českému vepřovému s kysaným zelím a knedlíkem. Choucrote je totiž krmě podobně nezdravá. Místo knedlíků jsou však brambory a místo vepřového všelijaké uzeniny. Pokud se probojujete až na dno talíře, s největší pravděpodobností budete mít pocit, že teď budete – podobně jako třeba krajta – několik měsíců trávit. Čistě z piety jsem si ale choucrote dal. K němu pikantní ryzlink v karafě. Nebylo to tak zlé, ale ke konci oběda jsem měl pocit, že dobíhám maraton. A zcela výjimečně bych vyměnil nejlepší víno za půllitr piva.
Z Kaysersbergu jsme se přesunuli do vesničky Ribeauvillé. Ubytovali jsme se ve skvělém hotelu Au Cheval Blanc (U bílého koně) a vyrazili na průzkum boje. Protože jsme na plány vzniklé ještě v Praze už dávno rezignovali, našli jsme si vinaře tak nějak intuitivně. A tak jsme objevili pro mne jedno z nejlepších místních vinařství: Louis Sipp. Skvělá vína Grand Cru z polohy Kirchberg mne doslova dostala. Tentokrát jsem nakupoval hlavně já.
Večer jsme tradičně zakončili skvělou večeří, přičemž jsem si ovšem místo Entrecote, jako všichni ostatní, dal vaječnou omeletu. Při pohledu do talířů mých přátel jsem hořce litoval.
